Jak nazev napovida, dnes jde do tuheho....:( to ale neznamena, ze jsme nedeli venovaly pouze letisti, frontam a pasovym kontrolam :)

Rano jsme si zajely na slavne Batu Caves. Byly bozi, predcily sesterske ocekavani :) po vyslapani 272 schodu se otevre veeeeeelika jeskyne (kdyby ji napustli vodou, i Titanik by proplul :) ) Uvnitr je par hinduistickych chramu a celkove to tu dycha Indii. Lidi, vune a pachy, vyzdoba, mlsky i suvenyry. Co ale Indii nedycha a pripomina nam cesky venkov, jsou ti kohouti :) Maji je misto hlidacich psu asi. I kdyz ne, od toho tam poskakuji ty desitky opic - makak kam se podivas a obcas i kdyz se nepodivas :) Jsou drzi, lezou lidem po zadech a kradou jak Kelisova :) Protoze my jsme vyvazly bez ujmy, docela jsme se pobavily nad pribehy jinych :)

Pak jsme jeste probehly Chinatown a Central Market, neco pokoupily, aby ty krosny nemely podvahu...:) a rozloucily se po asijsku, to znamena dobrym jidlem :) Skocily jsme do vehlasne taiwanske restiky Din Tai Fung na nejlepsi knedlicky pod sluncem, za sklem muzes smirovat, jak je tam koulej a tvarujou a psi kusy s nima delaj, a za chvili ti pristanou na stole v bambusovym pařníčku :) A protoze jsme se skvele najedly a unava si vybirala dan za celou dovcu, nezbyl prostor na vyndavani kapesnicku, navrat jsme hrdinne zvladly bez truchleni (skoro cely let jsme prospaly :) )

A tim konci pohadka o dvou kuzlatkach, Standa a Venda jsou o tuuuuliko zazitku bohatsi a uz ted premysli, kam se nechaji unest priste...........................:)

Dekujeme za prizen vsem ctenarum a jak znate Japiho, fotokolekce Jaro 2014 je bohata :) Kdyz cas da, bude brzy nejaky vyber na Facebooku a v pripade hlubsiho zajmu nevahejte kontaktovat autorky, moc rady se podeli o vic.............

Jeste pred snidou jsme si sbalily sve uzlicky preziti, oprely krosny o zed, daly si snidani v raji spolu s fajn Holandankama a uz snad o pul osme vyrazily hltat posledni dopoledne na plazi.

Chtely jsme se schladit a jeste se naposled projit vesnickou a rozloucit se s tema sladouckyma detma, tak jsme vyrazily na sejk. Jenze nam blbkam nedoslo, ze kdyz pres den nemaji elektrinu, nefunguje jim ani mixer :-) Tudiz sejky jsou v kurzu az po seste vecerni :-). Spokojily jsme se s dzusem v plechovce a jeste skocily sipku do pisku.

Pak jsme se sly rozloucit s tema barevnyma rybickama. Misto toho, abysme se rozloucily s tema, co zname, jsme se spis vitaly s uplnyma novinkama z rad kamosu slavnyho Nema :-) Tentokrat se jelo na ostrov Kapalai - nami vysneny. A vedely jsme proc...mame to vubec popisovat? :-) Malinkej ostruvek, kterej do more vybiha molem s velmi luxusnima chatickama. Oni tu nadheru normalne vidi z postele! ;-)

Tahle hodina byla zatracene kratka....Ryby byly obrovsky, uplny hejna, melka voda, tudiz hodne slunicka, klidnoucka hladina, supr barevny koraly v kombinaci s bilym piskem a pri vyplachnuti brejli nad vodou pohled na ten lan kurich nozek :-) Tohle proste melo prijit az na zaver :-) 

Mely jsme jeste jeden takovy nerybi zazitek...ani jsme vam nerekly, ze uz dva dny muzeme prohlasit, ze jsme slysely cestinu. Asi si umite predstavit, jakou mame radost, ze dve takovy Jarmily obyvaji stejnou chajdu jako my (a jeste nam zasedly nas stul s vyhlidkou:) ).  

Pro vykresleni situace...v nasi grupe je maximalni vek tak 35 let, tudiz vsichni mladi a neklidni :-) Na super otevreny terasce hraje hudba, potapecsky duch je tam stale s nami, porad jen vtipky a srandicky a tyhle dve padesatilety Jaruny se sem proste nehodi...:) Jaruny sedi a vyhulujou na terase, otoceny na lidi a hlasitou cestinou vsechny resi :-). Vcera jsme se zrovny pobavily: "Ja ten ananas nejim, ale ty si koukej vzit dva a snis ho i za me " a nebo: "Jak se ji ten krab? Ja to jist nebudu. To je blby, kdyz to dal nam obema, tak to proste snez. No jo, jenze jak se do toho leze...koukej se na nej at vime. Kdyz me to je blby furt na nej koukat"...my se tou rejzi malem udusily :-) Myslely jsme, ze Homolkove jezdi jenom do Krkonos :-)

A dnes pod vodou se stalo neco, cemu se smejem nahlas jeste ted...:-) Plavem si, pozorujem ryby a najednou vidime jednu obri rybu (jednu z Jarmil), jak pelasi pozadu v opacnem smeru, nez kterym se pred chvili vydala, vykopava nohama a nabira rychlost...Nevime, co tem velkejm rybam udelala, ale oni z neznamych duvodu chtely ochutnat jeji ploutve :-) Pisek se viri, Jarmila masti, ryby slapou na plyn, Jarmile dochazi kyslik, zato ne hlas...rvala tam na cely kolo na Jarmilu cislo dve, at ji pomuze se tech otravnejch ryb zbavit:-) :-) Ta zas mela jinej problem, a to meduzu pod trickem :-) Pak se nesmejte...my dostaly pod vodou takovej vytlem, ze to muselo probudit zelvy az na dne oceanu:-) Blbky jsme pak udelaly rekonstrukci pripadu a zjistily, ze hlasity smich do snorchlu ma decibely jak hlaseni mistniho rozhlasu...nebyly jsme slyset az k nam? :-) Jen doufame, ze Jarmily byly paf z toho kontaktu s podvodni risi a nase vystoupeni nevnimaly :-)

Vyhladlo nam tak, ze jsme jeste v plavkach zasedly k obedu, bohuzel uz poslednimu:-(. Bylo nam oznameno, ze abysme to stihly v klidu na letiste, bylo by dobry odjet uz za ctvrt hodiny. My se sice branily zuby nehty, protoze jsme vedely, ze casu mame jeste spoustu (a protoze si umite predstavit, jak se nam chtelo), ale malajsky mentalite neporucis, sefova trvala na casovy rezerve. Probehlo smutny louceni a objimani s celym ansamblem a sup na lod. Jeee, bude se nam stejskat...i po tech morskejch cikanech :-)

Vystridaly jsme nekolik dopravnich prostredku - lod, auto, letadlo, vlak, taxik a uz jsme v Kuale v nasem oblibenem Novotelu. Splachujeme uuuuuzasneeee bornejske zazitky danskym Carlsbergem...:)

Dnesni den se rozhodne zapsal do dejin dua Standa & Venda.... Takze 23.5.2014 se TO stalo!!! :)

Ale nebudeme predbihat, hezky pekne poporade ;-) Dnesni den byl jak z obrazku bornejskeho Josefa Lady - azuuro nas vytahlo z postele uz pred budikem, v case, kdy ani do prace se nam nechce vstavat (cti 6:30!)

Snidane tam sla dneska velmi rychle, vlastne je uplne jedno, co jime, stejne celou dobu cucime na rybicky ;-) 

Scenarem vas moc zatezovat nebudem, on je vlastne porad podobny :) Plaz, snorchlink jednicka (a to poradim i jeho kvalitou), co taky chceme od mista, ktery se oficielne jmenuje Paradise :) Ta obrovska zelva prisla na radu asi po dvou minutach smocenych cumacku ve vode.......ta byla! Nastala komicka situace - my a dve nase snorchlovaci kamaradky Spanelky jsme pelasily za zelvou a vyprovodily ji do tmavy hloubky, vtom jsme se pristihly, jak jsme si vsechny samym uzasem a honickou nabraly do snorchlu a pak vsechny kuckaly a smaly se tomu :)

I zbytek hodinky s trubkou na hlave byl idylicky - voda klidna jak v bazene, slunicko melo silu a vsechno tak hezky pribarvilo, koraly hraly barvama, ktery jsme pod vodou dosud nezazily a rybky byly zase uplne jina trida. Kdyby se na prstech nedelaly varhanky, tak tam plujem minimalne do Vanoc :) 

Z lodi jsme pak skocily rovnou na plaz, chytly Tri odstiny hnedi :), a s odskocenim na obed tam lezely do osudne pul druhe. 

A co ze se stalo potom? :) :) :) Devcatka a chlapci, Standan Ploutvic a Vendan Maskic, oba z rodu Bombicu...., se rozhodly okusit kouzlo praveho potapeni!!! :) MY PLAVALY S RYBAMA VE 12ti METROVY HLOUBCE!!!!! :))))

Cela ta sranda zacala asi hodinovym briefingem na sousi. Fakt zajimavy! O tom, jak se nam v hloubce zmensi plice, jak si pod vodou vycistit masku, co delat, kdyz nam vypadne dejchatko a jak vyrovnavat tlak v usich :) Pak jsme svym podpisem stvrdily svuj ortel, osahaly si vybavicku (nikoli kapitanovu :), spolu s bombama naskocily do lodi a psychicky se pripravovaly na ponor :) 

Rekneme vam, neni to vubec sranda...:) Je to takovej adrenalin, ze vam mravenci cely telo a porad premyslite, jestli to byla ta spravna volba...:) (Byla!!!:) )

Ben, nas americky instruktor, ktery se o nas celou dobu staral jak o miminka...., s nami vsechny triky prozkousel napred asi ve trimetrove hloubce; musely jsme si zvyknout, ze se fakt dejcha divne a pocit klaustrofobie a uduseni vam slape na paty....no a pak nas Benik capnul za bombicky a nenapadne nenasilne odlakal do hlubin Celebskeho more :) 

To, ze jsme najednou plavaly jak ryby ve 12ti metrech nam vubec neprislo! Jupiiii :) doplavali jsme k vraku lodi, kolem kteryho se motaly hejna a hejna velikejch ryb... A ted se podrzte - primo na konstrukci vraku si prave uzivala siesticku dvoumetrova zelva!!!!!!! :) :) :) to bylo neskutecny, do briska bysme se ji vesli vsichni tri :)

Potkali jsme se tam s dalsi bandickou potapecu, tak jsme se po potapecsku pozdravili a pluli pryc :) pak nam Benik ukazoval ruzny koryse a neznamy rybky, mel takovou nesmyvatelnou tabulku a vzdycky nam napsal, cemu ze to hledime do oci :)  asi nejzajimavejsi byla Flamboyant Cuttlefish (cesky nemame tuseni, ale je to nejakej druh sepie) - takova kraboryba, ktera behem naseho pozorovani zmenila farbu - z tmave fialovy z ni najednou byla stvura v barve bilyho pisku :)

Hodina utekla jako voda a Benik nam dava pokyn, ze vyplouvame nad hladinu. Vidime svetlo nad hlavou, nafukujem vesty a najednou dychame opravdovej vzduch! :) bylo to bozi. Rozhodne nezapomenutelny zazitek..., cely zbytek dne jsme na plazi tema podvodniho sveta neopustily :)

Supr veca byla jako sladka odmena a pak jsme se vsema oslavili nas prvni ponor :) party se trosku protahla, skoncili jsme v sousednim zarizeni. Ben byl nasim instruktorem az do rannich hodin :-) Vesely narodnostni mix udelal nasi posledni noc v raji velmi usmevnou :-)

Zijeeem...byly jsme tak unaveny, ze bourku jsme zaspaly a malajci nam ukazali, ze domky na kurich nozkach opravdu stavet umi :-)

K snidani neslo preskocit fazole a mame dotaz na doktorku Brendu - mame si vubec na snorchlovani brat ploutve? :-) Dnesni den byl takovy stridavy...valecka na plazi, grilovani kridylek a stehynek:-). Nasledovala snorchlovacka cislo 1, skoro soukroma, pac jsme vyjeli jen ve trech a videli opravdu hodne kusu. Opet nechybely ani zelvy. Nacapaly jsme tam jednu obrovskou, ktera se tam schovavala pod kamenem a delala mrtvyho brouka :-). Mozna hrala na schovku s tou druhou, ktera s nami plavala asi 5 minut ;-). 

A aby to nebylo porad stejny, tak se nam Misa postarala o estradu. Kdyz si zrovna na sirem mori odmlzovala bryle, nahednou na me cela vykulena zarvala: "Luciiii, snorchl, delej neco!!!" Tak ja se hned potopila , abych ho zachranila a amlem jsem potrebovala zachranu ja :-). Nebylo to moc melky a ja ho jen videla, jak si ustlal mezi modrym a fialovym koralem ...s tou oranzovou koncovkou mu to tam docela sluselo :-). Nastesti nase lod byla kousicek od nas, tak ne Misa mavala, ze si museli myslet, ze se topi:-). Rozfajroval to a byl tam coby dup. Klucina odkojeny morem schodil kosili, vybrakoval kapsy a hodil lomenaka mezi hejno ryb :-). Pujcil si nase bryle, druhym snorchlem pohrdal - pry to zvladne a zmizel pod hladinu. Huraaa..snorchl zachranen, klucina patricne hrdy na svuj vykon pri zachrane telatka a my pokracovaly v prohlidce oceanografickeho muzea :-).

Po obede to na palzi obzvlast pralo a tem ohnutym palmam to extremne sluselo. Nabraly jsme sily na snorchlovani cislo 2 a tentokrat se vydali smerem do Uhorove zahrady (pozn.red.: to neni preklep, potapeci lokality tu maji nazvy ala cinske restaurace v Praze :-)). Uhori se moc nevysmajchlovali, ani zelvu nam neukazali...latka je holt vysoko.

Protoze jsme vedely, co bude nasledovat, na plazi uz na nas cekaly rucniky a my se zase zavrtaly do pisku:-). Ten kyc je tak nenabazitelny, ze se nam v pul 7 nechtelo domu. 

Jeste jsme mely jeden ukol...v cele vesnicce je prej jen jedno misto, kde prodavaji pivko. A my na tu plechovku zrovna mely chut :-) Podle instrukci jsme asi na pate zeptani tu pivni mekku nasly :-) Vecerni prochazka vesnickou zase mela jiny grady.

Po veceri se valime na terasce a nevime, jestli driv koukat na rybicky nebo na hvezdicky. No a aby nas nebolelo za krkem, tak obcas mrknem na ty fizly, co nas tu hlidaji...

Za posledni dobu Filipinci unesli nekolik Cinanu z malych ostruvku kolem Bornea (z naseho ne!) a od ty doby tu mistni policejni hlidky objizdi ostrov na lodich a celou noc hlidaji vsechny ubytka. My tu mame 5 ozbrojenych sympataku a fakt tu hlidkuji celou noc a pravdepodobne si lesti zbrane (ty malajsky vzduchovky maj fakt nablejskany :-)).

Dle pokynu nasi novy sefovy jsme v 6:30 na znackach, pripraveny k exportu na ostrov Mabul. Stenfordsky panicky mely neplanovany soukromy transfer - dnes na ostrov nikdo nejel :) ovsem dvouhodinove zpozdeni se stanfordskemu standardu vymykalo....zmetci jedni!!! 

Snazili se nas v kancelari uplatit kafickem a porad se vymlouvali, ze je neco s lodi (piloti, kdyz nestihaji dopit kafe, se taky vymlouvaji na kridlo ;-) ) nevime, co doopravdy s lodi bylo, ale oslavujem, ze jsme tu :) vetsina cesty teda byla moc zajimava, melkej karibik, pruzracna voda a vsude kolem domecky na kulech. Jen to drobet hazelo, takze od fotaku mam modriny na cele i brade ;-) 

Druha polovina cesty nebyla jen 'drobet' ........zadek na maderu, vyrazenej dech, zaludek chvili v krku, chvili u kolen, batohy vic ve vzduchu nez na stridacce....asi po hodine jsme s vytrestenyma ocima pristaly u naseho resortu Mabul Backpackers. Na nas musel bejt pohled, ze se tomu smejem jeste ted :) 

O mily welcome se postaral nacelnik Peha - britsky kapo se zrzavymi rysy :) very fine :) je tu takova bandicka Belochu (USA, zeme Oz, Kanada) i ostatnich pratel oceanu, vsichni jsou mili a vypada to na sranda grupu. 

Dostaly jsme taborove instrukce, natresene krosny mrskly do kouta, at to trosku vydejchaj...:) a vyrazily obejit ostrov. (Cca pul hodinova prochazka :) ) je to dalsi raj, to neprekvapuje nas ani vas ;-) ale jineho druhu. Potapeni na Mabulu je top 3 na celem svete, ale jinak je na tomhle pidi ostruvku normalni zivot. Jsou tu dve vesnicky, do kterych jsme se zamilovaly a porad je prochazime s bradou u kotniku :) strasna chudoba, spina, kuci na kurich nozkach, vsude pobihaji bosy polonahy deti, jinak ostatni zevlujou, pospavaj, sem tam neco prodavaj, ale jsou hrozne mili!!!  Je tu dokonce i lekarna a skola :) kolem ostrova plujou morsky cikani (tak se jim fakt rika), kteri bydli na svych barkach, nevime jak, ale vyrabi tam spoustu deti - min jak 5 jich nikdo nema :) 

Nase ubytko jsou vlastne dve velky chajdy na nozkach, teda spis nohach :) standard pokoju spis backpackers, ale je tu super atmoska :) elektrina jde jen od 6 vecer do 7 rano :) a od vecere pozorujem rybky primo pod nami :) jo a krom toho, ze sviti slunicko, tak i skvele vari! :)

Hned vedle mame krasnou plazicku, kde jsme se dopoledne trosku povalely, a pak vyrazily na prvni mabulsky snorchling. Jupiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiii!!!!!!! Videly sme zelvu!!!!! A hned 3! A vite co? Ta prvni byla vetsi nez my ;-) no to je proste bozi, jak si tak pod vama pluje :) jinak zase nadherny koraly, nejaky novy rybky, a uz to dospelo do faze, ze slavna Great Barrier Reef je prej shit oproti tomuhle ;-) (nevime, rikali to nasi novi buddies, kamosi zpod vody :) )

Odpoledne jsme zelvi uspech rozdejchavaly na plazi a po zbytek dne se nepohnuly rychlejs, nez ta zelva ;-) 

Vecer, neboli vecirek byl velmi zajimavy ;-) jedna Kanadanka dnes dokoncila master potapecsky kurz, a hned rano nam oznamili program na vecer - veeeeeelika party :) nekecali ;-) zacalo to nesmyslnou karetni hrou, jejiz cilem bylo do kazdeho nalit minimalne 7 panaku mistniho lacineho rumu :) a pak chudinka oslavenkyne musela plnit ruzny ukoly, napriklad v dioptricke potapecske masce, plovaci veste na rukach i nohach a ploutvich musela dat takovou opici drahu, na jejimz zaveru musela snorchlem vypit cosi .... (Prej tam bylo hodne cili a bylo to zavrsene pivni tresinkou :) ) no a pak se rozjel velmi divoky vecirek a Mabule div se, kuly jeste stoji :) 

Jsme skutecne pokrteny, pred chvili prisla bourka - kuri nozky stale drzi, ale to, jak se houpem, nebude tim rumem :) mame zkratka vodni postel! Ale vsichni se smeji vesele dal, jakoby se budka neotrasala, takze je to asi normalni. My si dovolily odejit o pulnoci, at ze zitrka taky neco mame :)

Rano jsme si skocily k nam do restaurace na snidani. Blbky jeste spaly, tak jsme si oddychly a rannimu cisnikovi muzskeho pohlavi daly sanci :-) To, cemu oni rikaji palacinky, my rikame buchta pro prase :-) A kdo zna, je mu jasny, ze ani med to nezachrani :-) Tak jsme do sebe nasoukaly hmotu divne zlute barvy, zalily to kafem, aby to klouzalo do krku a to vse jen proto, abysme se na dnesnim snorchlovani nevalely na hladine briskem nahoru :-)

Lehce po osme nas vyvezla lod k ostrovu Sibuan a damy a panove...to jsme jeste nevidely :-o Tenhle ostrov urcite byl v reklame na Fa nebo Palmolive ci kde bezel ten supr kyc :-) Malinkej ostruvek, olemovanej pruhem bilyho pisku, uvnitr palmy a par chatrci domorodcu...Na palube Australan s Italkou, kteri se potapeli a cinsky novomanzele, ktery snorchlovali s nami, takze takova rodinka :-)

Snorchlovacka byla super...myslime, ze nas jazyk nema tolik superlativ, aby se dalo popsat, co se pod tou hladinou odehravalo :-) Tady se Picasso vyradil nejen na rybach, ale i na koralech :-) A celkove, tohle je proste Karibik Asie, ktery ma australsky Great Barrier Reef :-)

Po prvnim ponoru jsme meli relax pauzu na plazi a my se rozhodly obejit ostrov. Trvalo nam to asi 20 minut :-) Pak byla snorchlovacka cislo dve, na jedna s hvezdou jako ta predchozi. Hodina v podmorskem akvarku utece jak svab z nocniho stolku :-)

Pak jsme mely luxusni obed s nasi rodinkou primo na palube - Nasi Goreng a Mee Goreng (smazena ryze a nudle) a kuchar byl asi King Goreng :-) Odpoledne jsme se valely na plazi a pri pohledu na ten bozskej ostruvek se porad stipaly, ze to neni sen :-) Skoro celou dobu jsme stravily ve vode, byla cistejsi nez ve vane a modrejsi jsme snad nikdy nevidely...byla tam s nami i Argema, protoze jejich Tohle je raj bylo hymnou dnesniho dne :-)

Po navratu jsme vstrebavaly zazitky na lehatku u naseho pontonoveho "bazenu". Zasly jsme si do mesta na veceri a pro uspech vcerejsiho vecera tu opet popijime pred nasim domeckem na kulech :-)

Noc byla krasna a kratka - z moskytiery jsme se vylihly uz v pul 6 a o sestej ranni vyrazily na dalsi plavbu dzungli. Vsude jeste mlha, dzungle v oparu, Francouz v tranzu a opice v polospanku. Zivot se probouzel na lodi i v dzungli, ovsem radny budicek prisel, kdyz na nas kapo zavolal: Crocodille!!! :) jojo, byl tam. Na to, ze byl vzhuru, si asi zapomnel sundat pyzamo - byl celej strafatej :) 

Po navratu a snidani (vajicka, fazole a parky nam prisly dost nemalajske :) )prisel smutny okamzik Nahazej vsechno do krosny a rozluc se... Chtelo se nam asi jako detem 1.zari do skoly :) Na tohle misto budeme dlouho vzpominat...

A na ty lidi taky - protoze neodjizdime zpatky na sever jako zbytek skupiny, vysazuje nas ridic na krizovatce u hlavniho tahu Kdyz sever valcil s jihem. A ten smudla byl od rana ve spojeni s nejakym ridicem dalkove linky, aby si nas hladce predali. Klaplo to tak, ze jsme jen prebehly silnici a uz skakaly do klimatizovaneho dvoupatraku :) 

Pikolik zavoznik nas hned nominoval do spodniho patra, nahore uz teda beztak bylo plno...ale jeho zajem byl jiny - spodni patro totiz bylo za priplatek :) to jsme se ale dozvedely az po hodine jizdy :) nicmene nam to nevadilo, mely jsme komfort jak na masaznim kresle...

Cesta byla zajimava. Trvala 5 hodin, za volantem Klicek a zavoznik Lincak. (Pro nezasvecene nejmensi pricmoudly hrac naseho mansaftu ridil a party zvire, co tam celou dobu koukalo na porno, sedel vedle nej :)) Mozna jim ani nedoslo, ze ridi vozidlo, celou dobu si tam pousteli diskoteku, ze se muselo otrasat i Kuala Lumpur :) a jak zpivali! :))) my v podnapilem stavu hadr :) ale i kdyz Klicek vypadal, jak kdyz mravenec ridi kombajn, jel opatrne ...

Vystup v Semporne byl pro silnejsi povahy (cti my dve:) ) kazdy vystupivsi byl obklopen minimalne dvema zebraky a trema smelinari radoby taxikari, detma s radvancem na bagaz, velka spina, smrad a vedro na padnuti. 

Ignorovaly jsme je a podle rad Lonelyho jsme se vydaly hledat stesti po svych. Prodraly jsme se hnusnym mesteckem a hura, more a hezka promenada plna restauraci, usmevavych lidi a potapecskych center. A kde to zakotvime? Trosku jsme se poptaly, ale asi sesty smysl nas tahnul stale dal....

A proto si ted sedime v nadhernych chatickach na kulech nad morem, je to naprosto kouzelny, jakoby cistoucky pohadkovy mesto oddeleny od ty bidy za rohem. Dava to smysl? :) navic jsme uplne nahodou zjistily, ze s nasim jiz booknutym vyletem na ostrovy tu mame slevu :) 

Zamilovaly jsme se na prvni pohled a asi tunovy krosny (cti dvanact kilo kazda :) ) jsme zahodily v pokoji uz pri jeho ukazce :)

Nasim telum bylo hej, jen zaludky zacaly hromadne stavkovat, tudiz jsme vyrazily na promenadu na pozdni obed. Z ty restaurace jsme mely vyhled na nase mestecko na kulech a bylo nam fakt blaze.............

Jeste jsme si sly koupit vylet do dalsiho raje na zitrek a s pivkem se sly kochat zapadem slunce na terasu k 'bazenu' (mezi kuly v mori je natazena sit, schudky do vody, sprcha a pry je to na vlastni nebezpeci, plavcik neni ve sluzbe :) 

Tam uz jsme stravily zbytek dne s malym odskocenim do nasi restaurace tady, krasny misto s krasne natvrdlymi Malajkami (zjisteni: uz jsme na urovni Tamilu ze Sri Lanky, level hlouposti je zhruba ve stejnych radiofrekvencich :) ) jesteze jich tam bylo minimalne 10, kazda totiz vedela neco :)

A protoze se stale nemuzeme nabazit, sedime tu a nemuzeme spustit ici z tech chaticek na nozkach, ve tme jim to slusi jeste vic :)  Mozna ani nepujdem spat, jak nam je tu hezky - jsme tu dnes ve ctyrech, Standa, Venda, Rum a Kola ...........;-)

Rano nam pani z hotelu zavolala taxika. Stejne jako jeji hloupy kolega v noci nam doporucila autobus do Sepiloku, kde chceme videt orangutany. Ten mel odjizdet v 9:30 od hotelu Sandakan. Byly jsme trosku neduverive, ale kdyz nam to potvrdil i taxikar, vyrazily jsme. V Sandakan hotelu nam premila pani recepcni skoro prisahala, ze tomu tak je, schovala nam krosny a my mely jeste cas jit naproti na snidani. 

Daly jsme si kafe (klasicke 3v1) a roti nasladko (takova vzdusna placka pecena na plotynce, plni to cim si vzpomenete, jen ty orangutany tam snad necpou :-)). Kdyz jsme se vratily na recepci s tim, ze uz se blizi cas odjezdu autobusu, mely jsme chut nacpat do roti pani recepcni a poradne pod ni zatopit :-) Ta blbka nam se stejnym uhlem usmevu tvrdila, ze ten autobus jede do Labuk Bay (cti uplne jinam) a ze to vi od zacatku...

Nastesti na to druhe misto se nikdo neobjevil, tak nas ridic za nezanedbatelny uplatek do Sepiloku hodil. A to jsme se pak dozvedely, ze tam jezdi public bus za desetinovou cenu, ale nikdo ve meste o nem nevi :-) Ale neresime kraviny, protoze dnesni den byl naprosto luxusni a urcite by se zapsal na listinu dni "D" ze vsech nasich cest.

Do Sepilok Orangutan Rehabilitation Centre jsme dorazily akorat na cas krmeni. Vsechny veci jsme si zamkly na recepci ve skrince, aby si z nas orangutani neudelali Stedry vecer :-) Je to jedno ze trech mist na svete, kde jeste volne ziji orangutani a navic se tu staraji o sirotky. Kazdy den jim na nekolika mistech dzungle davaji banany a jiny opici kaviar :-) My jsme mely stesti, protoze na nas flicek si to priruckovala mamka s ditetem na krku. Orangutani maji na 96 % DNA totozne s lidma a jak jsme pak behem dne zjistily, nekteri mistni jsou jim skutecne podobni :-) Jen ty krasny opicky jsou jeste porad trosku chlupatejsi, coz je vlastne v nekterych pripadech od lidi taky moc neodlisuje :-)

Bylo to fakt krasny pozorovat je v prirozenem prostredi. Mazlily se spolu i s bananama, clovek ma pocit, ze by si je chtel jit pochovat nebo si s nima zahrat karty :-). Kdyz jsme je prestaly bavit a odsplhaly si to na strom, vydaly jsme se na maly trek dzungli. Mely jsme tam videt hlavne ptaky, ale v korunach stromu na nas cekalo jine prekvapeni...sam pan dzungle, dalsi z rodiny orangutanu. Ted uz ale nebyl za plotem a ani kolem nas zadny lidi, jen my a on. Kdyz byl jeste vysoko, tak to bylo sranda a snazily jsme se tento ojedinely okamzik zvecnit. Kdyz nam ovsem chtel ukazat, ze umi lezt i dolu, Misa mi chtela ukazat, jak umi rychle behat...mela totiz nasrano v gatich :-) Nemohla jsem ji v tom nechat, tak jsme vybehly z dzungle spolu, jesterky nejesterky :-) Pan u vychodu nam rekl, ze obcas lezou dolu, aby si pohrali s turistou a nejlepe mu neco vzali. Jesteze jsme pryc :-)

Plan klapnul skvele, ve 12:30 nas vyzvedla dodavka a zacinal vylet na Kinabatangan River. Asi po dvou hodinach jizdy na divokem byku (cti nekvalitni silnice) jsme dojely do upne jineho sveta. Malinka vesnicka, ricka a par domorodcu, kterym opice davaji dobrou noc. Reku jsme museli s nasi bagazi prejet - jedina cesta do nasi malinky osady. Celkem nas bylo 6 Evropanu v podobnem veku, takze jsme si sedli. Dostali jsme welcome drink (malinovou limcu ve sklenicce na nozce:) ), taborove instrukce a klic od nasi kouzelne chaloupky na kulech. Tady se snad zastavil cas a my bysme tu nejradsi staly s nim :-) Nas domecek se jmenoval Kingfisher, mel 2 postylky, drevenou koupelnicku, krasnou terasku a vyhled na reku a divocinu. Bavilo nas na ni jen tak zevlovat a kdyby gong nezaznel, tak tam zevlujeme jeste ted :-).

Gong se vzdy rozeznel 5 minut pred nejakou aktivitou, abysme jako spravni pratele dzungle vedeli, ze je cas na novy dobrodruzo :-) Ve 4 hodiny jsme vyrazili na vylet lodi. Behem dvouhodinove plavby s moc sikovnym pruvodcem jsme videli nase vysnene opice s pohlavnim udem misto nosu :-), nam dosud neznameho ptaka se zobakem ala tukan (hornbill), lednacky a spostu pratel z rady ptactva. Nejvic se nam libilo u dlouhoocasych makaku, jejich pocetnou rodinku jsme sledovali asi ctvrt hodiny. Byli tak blizko! 

Jeste jsme meli zajimavy zazitek s hady. Pruvodce zahledl na vetvi namotaneho cerno-zluteho hada a v tom se projevil jeden dosud nenapadny francouzsky clen nasi vypravy. Vyskocil hned na bok lodi, ze si hada poda...pry s nimi pracuje uz 12 let. Pruvodci se to moc nezdalo, ale nez se stacil vyjadrit, francouzsky fanatik uz hopsal na lodi s hadem v ruce :-) My hopsali taky, ovsem abysme si udelali hezkou fotku z bezpecne vzdalenosti. Ale protoze posadka musi drzet pospolu, priznavame, nakonec doslo i k pohlazeni (ne Francouze, hada) :-). Frantik se nam pekne trasl a doted nevime jestli strachy nebo vzrusenim...pry cekal na hada 4 dny. On si ho sam nedokazal jednou rukou vyfotit (stale je rec o hadovi :-)), tak ho nenapadlo nic jinyho nez ho zavrit do pouzdra na fotak a vzit si ho s sebou do chatky. Porad si myslime, ze mel v planu vecerni ritualek s pistalkou a tancicim hadem z pouzdra :-) Ale i presto, ze jsme jeho sousedky, pravdu jsme se nedozvedely...

Po navratu nasledovala hodina osobniho volna. Co by to bylo za cestovani po Asii, kdybysme na sebe necarly hennou :-) Spolecne vecere byla sranda, vyborny jidlo a dobra spolecnost. Doted nevime, co bylo to tuzsi maso v tmave omacce, ale to se na takovem vylete resit nesmi:-). 

V 8:30 zaznel posledni gong dnesniho dne - nocni prochazka dzungli. Pujcily jsme si holiny, protoze ty nam v krosne opravdu chybi :-). Vykoupaly jsme se v repelentu a zakryly, co se da. Trosku se strachem, ale baterky do pozoru a hura do boje:-).

Nakonec to bylo uzasny, jak prochazka nejakou pohadkou. Videly jsme par spicich krasne barevnych ptacku, motyly, nejakou kockovitou selmu, pro zklamani francouze zadne hady :-). Ale ty zvuky...kez by to slo nahrat a poustet doma pred spanim :-). 

Potom jsme si jeste posedely na terasce a vubec nechtely ten raj opustit a zavrit do chaticky....

V nasem stylovem Borneo ubytovani jsme daly rano snidani na terasce s vyhledem na ruch Ranniho mesta. Zabalily jsme si krosny, oblikly plavky a klobouky a ulozily krosny do luggage roomu (cti kamrlik jedna krat jedna, kde uz taky pracovali dva lide :-)). Vydaly jsme se smerem do pristavu Jefferson's point na lod na ostrov Sapi. Po ceste jsme si jeste koupily jidlo na cely den, jinak bysme si musely neco ulovit :-)

Jizda na ostrov trvala pouze 10 minut a byla to jizda v pravym slova smyslu :-) Asi nam uniklo, ze dnes byly zavody lodi, protoze kapitanova vidina vitezstvi byla jasna :-) A misto lodniho listku nam dali letenku...o tom zadna :-) Preskakovali jsme vlny po trech a minimalne dva Cinani si museli vylamat zuby :-) Lucinka mela chvili obavy, ze toustak si ty vyhledy nechce nechat ujit, ale nakonec to rozdychala :-)

Pri vystupovani z lodi jsme si pripadaly jak Kelisova, protoze nad tim kycem neslo ty pusy ani zavrit :-) Zeleny ostrov, bila plaz a takovy odstin modre, ze pro neho jeste nikdo nevymyslel nazev :-) vsude uz z mola byla videt hejna ryb vsech velikosti a barev....tyyyy jooo, tam byl snad i Vokoun :-)

Hned jsme zautocily na plaz, pres asi metr a pul dlouhyho jestera jsme se seznamily s plavcikem, odlozily mu veci na hlidani, popadly snorchly a dlouho nas na suchu nevidel...:-) Mistni podmorsky zivot je silnym konkurentem australskeho bariaroveho utesu - ryby, jak kdyz je maloval sam pan Picasso (ted nemyslime Brendu :-)) a tak nadherny a temer neponiceny koraly.....proste wooow :)

Bylo tezky odejit, a tak jsme tam stravily skoro cely den, jen s prestavkama na krmeni, mazani a foceni kyce nad vodou :-) Proste uzasny den!

Zavody asi trvaly az do odpolednich hodin, takze i nase cesta zpatky mela grady :-) Vlasy jsme mely jak kdyz jsme strcily prsty do zasuvky...ovsem to jsme nemely na Cinanka vedle nas, tomu i 220 bylo malo :-)

Cestou z lodi jsme jeste vymenily penize, v hotelu si daly sprchu, hodily se do vecerniho gala (cti volne strakate kalhoty a pohodlne triko alias pyzamo, na ktere se da koukat :-)), pani nam zavolala taxika na nadrazi a cekal nas nocni transfer do Sandakanu. Velmi si pripominame Filipiny - nadrazi nikdy neni v centru a do kazde destinace se jede odjinud. Nadrazni zazitek se nam libil, taky takova filipinska nostalgie, vsichni cestujou s krabicema, ale aspon zadna nekdakala :-)

Byly tam dve nadrazni knajpy. Zvolily jsme tu luxusnejsi a skutecne se placly pres kapsu ...za kureci kari s ryzi, dva zeleninovy salaty a ledovou kavu jsme tam nechaly celych 48 korun :-) Fakt jsme se vyborne najedly a jeste si vychutnaly pravou nadrazni atmosku :-)

To jsme ale jeste netusily, ze zavody pokracujou... :) Pan Ridic, ktery nam byl doporucen jako bezpecny, bud hodne pospichal, nebo mel na pravy noze cihlu ;-) Do Sandakanu jsme meli prijet v 1 nebo ve 2 rano, ovsem kdyz se nam v tom rallye podarilo usnout, budili nas po pristani uz ve ctvrt na 1! A to jsme meli dvacetiminutovou prestavku na curani a krmeni, ovsem to bylo taky misto :))) Zatim nejaromatictejsi zazitek zajezdu, velmi tezko prebitelny ;-) a to ted nemluvime o hajzliku, ale o cely restauraci!!! Proste to tam smrdelo jak u babicky v kurniku (nic proti slepkam, babi :-) ) a ty cunatka tam srkali naky nudle :) 

A protoze jsme v Asii, nadrazi v Sandakanu prineslo dalsi zazitek. Taxikari nam nabizeli odvoz do naseho predem bookleho hotelu za cenu petkrat vyssi nez jsme chtely. Pak jsme se daly do reci s takovym hodnouckym panem, co prijel s nami a taky s nami nadaval na ridice i taxikare... Cekal na odvoz a nabidl nam, ze nas popovezou. Byli oba tak strasne mili a hodni, ze jsme to uvitaly :) hotel jsme chvili nemohli najit, ale bohuzel se podarilo ;-)

Na recepci prvni Malajci, kteri vedeli H na 5 :) ale tak to bysme zkously jeste :) horsi bylo, ze jsme si objednaly dvouluzak, ale hned u dveri jsme zjistily, ze jsme tam tri! Na nocnim stolku se vyvaloval svab jak Lucinky palec u nohy ;-) fuuuujjjjj! Byl rychly jako blesk, zmetek jeden, a my se tam s nim honily asi ctvrt hodiny. Doslo na pouziti zbrani, teda takhle - zacaly jsme si pobroukavat zaky z treti be a vite jak je tam to utrzeny sluchatko.....;-) tak tim jsme z naseho kamrliku udelaly opet dvouluzak :))) 

Net nefungoval ani na recepci, voda tekla ledova a my uz se tesily, az udelame tatarkum pa paaa! :)

My se totiz tesime od ty doby, co jsme otevrely oko - a ze to bylo brzy :) jeste kultivovana snidane v klimatizovane loungi, a sup monorailem a vlakem na letiste... V Novotelu jsme si do pristiho tydne nechaly kufr plny limecku a ostatnich tretek, co se nam do divociny nehodi. Takze celkem odlehceny jsme rozjarene vyrazily...ovsem...prestup na zastavce Sentral nam veskere sily sebral - jeden uzavreny vchod znamenal asi dvacet jarnich kilometru s tim ´malem´ na zadech...Brendo, sahly jsme si na dno :) na to nesmyslny znaceni si pomalu zvykame - vzdyt jsme v Asii! ;-)

Na letisti vsechno probehlo hladce a Air Asia nas za chvilku vynesla do oblak. Na palube jsme se konecne pustily do detailniho planovani trasy, nutno sdeliti, ze Luciasek udelal tak dokonaly pripravy, ze si tu dovolenou normalne zaslouzi :)

Ze se blizime raji, jsme poznaly uz z letadla - ostruvky jak z plakatu, kolem nich pruzracna voda neprirozenych modrych odstinu, sem tam lodicka a molo s chajdama na kulech....uz pristan! ;-)

Vedro nam dalo facku sotva jsme vystrcily cumacek z letadla...a letiste dychalo dovolenkou; tilka jsme chtely vymenit za plavky a vlastne vubec nevime, proc tam nerozdavaji havajsky vence :) Asi za 10 minut uz jsme sedely v klimatizovanem linkovem buse, ktery nas za dalsich 10 minut vyhodil v centru Kota Kinabalu. V buse nam neskutecne mily kroutil pustil video o ostruvcich kolem Bornea a podmorskem zivote, oh, to bylo jak National Geographic :) 

Pan Osamely nam doporucil par ubytek kolem centralniho namesti, v prvnim byli divni lide a kocky :), dalsi meli volno, ale sorry, today no :))) a treti jsme chytly krasne! Uplne v centru, nejlevnejsi a cistej pokojik...a mili domaci, to je bozi ti lidi tady! Neco jako srilansti Tamilove, jen narozdil od nich umi anglicky a orientuji se ve vlastnim meste:)

Prvnim cilem bylo turisticke centrum, kde nam pro zmenu moooc mily pan pomohl naplanovat pristich 7 dni. Dekujem pane! :) na zaklade jeho doporuceni jsme si sly koupit nedelni vylet do dzungle, kde snad uvidime opice s erotickym nosem a dalsi kousky z filmu Volani divociny :) Jani, ale jestli neukaze krokodyla, tak slibujem, ze jedem domu :)

Pak jsme si vyslaply na kopec s vyhlidkou, abysme jako Jenicek s Markou obhlidly svetylka, na ktery ostrov zitra vyvezem snorchly...a pak jsme se couraly po promenade, trzikach, pozorovaly hodne mistni a zive deni v pristavu a prilehlych 'restaurackach' (plastovy zidle, vybledly igelitovy ubrusy, drobky nejen pod stolem, tepla cola, kourici grily, maso vsech chuti i barev cvicilo na spejlich, a vsude mraky usmevavych malajcu; zkratka raj pro fotografy :) )

Pak jsme poposly na rybi trh, ktery mel minimalne o dve hvezdicky vic ;-) plastove zidle byly potazene latkou, na stole krome neplastikovych priboru i dzbany s vodou na myti rukou...takovy malajsky Alcron :) 

Vybraly jsme si syroveho red snappera, ktery se spolu s misou krevet potkal na grilu (a pak taky v zajimave omacce neidentifikovatelne vune:) ), k tomu misu dusene zeleniny a poloteple (cti to nejchladnejsi, co dokazou :) ) pivo. Byl to luxusni welcome na Borneu! ;) i s dyskem jsme tam nechaly 200Kc a bylo nam moc lito, ze jsme to ani nesnedly (malo zaludku a kocky nekrmime :) ) 

Potom jsme se couraly mestem a uplnou nahodou se octly snad v primem vysilani souteze Miss krasy Facebooku. Vzaly jsme to z netradicni strany (ta cesticka mezi krovim jakoby volala holky pojdte dal :) ) no a najednou stojime v zakulisi! ;) kocky se tam nervozne pripravujou, ucinkujici zpevak ladil sopran, a vsichni se na nas hrozne usmivali! Vime proc. Chozeni v petatricetistupnovem vedru se na nas podepsalo a jako konkurenci nas skutecne nemohly brat :)))) 

Daly jsme si pivko na tarasku s vyhledem na koncert, cekaly, kdo nas s tim snapsem na ulici vyzene, misto toho ale mraky usmevu a palce nahoru - prej by si taky dali :)